Leží v údolní nivě řeky Moravy, je správním centrem stejnojmenného okresu. Úrodná půda a mírné klimatické podmínky vytvářely vhodné předpoklady pro rané osídlení, které je zde doloženo od starší doby kamenné. Toto území se v dávné minulosti stalo i významnou křižovatkou, přes niž vedly obchodní cesty. Zde, na trase tzv. jantarové cesty, vznikl v 8. a 9. století důmyslný ostrovní pevnostní systém.Tři původně pusté ostrovy v řece Moravě byly na počátku 9. století osídleny slovanským lidem, stěžejní úlohu měl přitom tzv. Svatojiřský ostrov, na němž stávala kaple sv. Jiří. Sídelní areál o celkové ploše 266 ha na území dnešního Starého Města, Uherského Hradiště a Sadů patřil nepochybně k centrům Velké Moravy, v němž byla sjednocena mocenská správa, řemeslná výroba a obchod i nábožensko kulturní sféra. Po zániku Velké Moravy význam tohoto centra pominul. Na strategický význam ostrova v blízkosti brodu přes řeku Moravu při ochraně hranic českého království upozornil zhoubný kumánský vpád v roce 1253. Listina krále Přemysla Otakara II. z 15. října 1257 dosvědčuje, že město bylo založeno na ostrovní půdě, která náležela velehradskému klášteru, aby ochraňovalo nejen konvent, ale zejména hranici. Obyvatelstvo nového města tvořili osadníci z blízkých trhových vsí, královských Kunovic a klášterního Veligradu (Staré Město). Dvojí osídlení předurčilo vzhled města, v jehož středu vznikla dvě náměstí. Základní plán města navazoval pravděpodobně na původní slovanské osídlení, v jádru města byl dodržen charakteristický středověký geometrismus, při okrajích se ulice svým tvarem přizpůsobovaly městskému opevnění. V průběhu staletí prodělalo město dlouhý a složitý historický vývoj, narušovaný neustálými nájezdy a boji s nepřáteli českého státu. Proto již od svého vzniku bylo Uherské Hradiště opevňováno jednotlivými obrannými systémy, které byly soustavně zdokonalovány. Největšího rozmachu dosáhlo město v 15. a 16. století, kdy mu byla udělena četná privilegia a výsady. Za věrnost, kterou město osvědčilo v dobách bojů mezi českým králem Jiřím z Poděbrad a poté Vladislavem Jagellonským a uherským králem Matyášem Korvínem, obdrželo město nově upravený městský znak a právo pečetit listiny červeným voskem. V následujících stoletích se Hradiště stalo častým terčem nepřátelských nájezdů i průchodiskem armád, v 16. století odolávalo kumánským hordám, v 17. století vojenským střetům zejména v době třicetileté války, tureckým vpádům na přelomu 17. a 18. století a útrapám spojeným s pruským tažením v 1. polovině 18. století. Za celou svou dlouhou historii bylo město pouze jedenkrát skutečně dobyto, stalo se tak v roce 1742 pruskými vojsky. Funkci pevnosti přestalo město plnit o čtyři desetiletí později, avšak ještě dlouho zůstávalo sevřeno ve svých hradbách. K postupnému rozrůstání města vně hradeb dochází teprve ve 40. letech 19. století. V té době plnilo město funkci správního, soudního, obchodního i kulturního centra regionu. Národnostní vření a boj za český charakter podnítil ve druhé polovině 19. století vznik nejrůznějších národně orientovaných spolků a korporací. V roce 1884 bylo v Uherském Hradišti založeno české gymnázium, které se stalo první českou střední školou na Slovácku. Konec 19. a počátek 20. století přinesl řadu dalších změn v podobě města. Hospodářsky ovšem Uherské Hradiště zaostávalo, zůstalo nadále převážně městem úřednickým. Teprve poválečná obnova po skončení 2. světové války přinesla městu vznik velkých konzervárenských, ale i strojírenských podniků a další rozvoj hospodářského života. Dnes patří Uherské Hradiště mezi přední města jihovýchodní Moravy s bohatou kulturní tradicí. Turistickou atraktivnost města zvyšuje i jeho okolí s téměř nenarušeným přírodním zázemím v podhůří Chřibů a Bilých Karpat a zbytcích lužních lesů. Sousedství s poutním Velehradem, velkomoravskými lokalitami ve Starém Městě či na hoře sv. Klimenta u Osvětiman, ale i s hradem Buchlovem a zámkem v Buchlovicích, stejně jako tradičními národopisně bohatými lokalitami z něj činí přitažlivé město pro naše i zahraniční turisty.