Při cestě z Uherského Hradiště přes Jarošov směrem na Zlín nelze přehlédnout obec Bílovice. Vesnice má 1630 obyvatel a starostou je pan František Janků.
        Bílovice se mohou pochlubit vlastním zámkem. Obec sama byla osídlena nejpozději ve 13. století a stala se biskupským lénem. Až do 15. století ji postupně vlastnilo několik vladyků. Do roku 1580 držel vesnici Jan Onšík z Bělkovic a jeho potomci. Za doby jejich pobytu v Bílovicích je již zmiňována v dokumentech tvrz, která roku 1603 vyhořela. V následujících letech byla opravena a obývána. V roce 1674 bylo sídlo ale už v tak špatném stavu, že se vrchnost rozhodla přestěhovat se do nového objektu (nynějšího zámku), který byl postaven na místě bývalé tvrze někdy v letech 1654 - 1667 rytířem Matyášem Tengelotem z Valtelina. Posledním majitelem léna a bílovického velkostatku byla hraběcí rodina Logothettiů. Jejich rodinná hrobka je dodnes udržována na místním hřbitově. Bílovický zámek je proslaven i další skutečností. V letech 1854 - 1856 zde pobýval malíř Josef Mánes, který právě tady stvořil jedno ze svých nejvýznamnějších děl - obraz Verunka Čudová (tato dívka skutečně žila v Bílovicích).
        Znak Bílovic připomíná historii vesnice a její vlastníky. Zatímco v nejstarší obecní pečeti Bílovic dominuje postava sv. Jana Křtitele, jemuž je zasvěcen i zdejší farní kostel, na dnešním znaku obce najdeme orla z erbu dlouhodobých majitelů velkostatku a zámku hrabat Logothetti. Na hrudi orla je pak lipový trojlist, který je připomínkou pečetního znamení. Levou stranu znaku zdobí dvě hvězdy pocházející z erbů několika významných držitelů bílovického léna, např. Ledenických z Ledenic a Tengelotů z Valtelina. Včela uprostřed mezi hvězdami symbolizuje kdysi samostatnou obec Včelary, dnes část Bílovic.
        Na zámku v Bílovicích sídlí nejen obecní a stavební úřad, ale také spořitelna, knihovna, prodejna a kadeřnictví. Každou středu je zde otevřena pobočka pojišťovny. O tento důležitý objekt musí ale obec pečovat a náklady na jeho rekostrukci sahají do miliónových částek.
        Bílovice jsou zapojeny do mikroregionu Za Moravú. Záměrem všech obcí přitom bylo vzájemné propojení cyklostezkami. Cyklostezky jsou vedeny polními cestami a je hotovo jejich značení a napojení na hlavní cyklistické trasy.
        Bílovice zdobí hned čtyři kulturní památky. První z nich je zámek a zámecký park. Další římskokatolický kostel sv. Jana Křtitele, který byl postaven asi ve 2. polovině 17. století na místě gotické svatyně, připomínané v roce 1366. Z rukou neznámého autora pochází sousoší sv. Jana z roku 1749 uprostřed obce. U silnice vedoucí na Topolnou je poslední z památek - pamětní kříž z druhé poloviny 18. století, na jehož rekonstrukci v současné době pracuje restaurátor.
        Málokdo ví, že právě v Bílovicích byl založen vůbec první dobrovolný sbor hasičů na Moravě. Jeho tvůrcem byl tehdejší majitel velkostatku a zámku hrabě Vladimír Logothetti. Hrabě se narodil 4. srpna 1822 na dnešním Slovensku a do roku 1862 byl v aktivní vojenské službě. Ač byl patřičně hrdý na svůj rod, získal si oblibu u obyvatel Bílovic. Byl vážený v širokém okolí, lidumil a demokrat. V roce 1851 se oženil s Marií Karolínou hraběnkou Nemes de Hidveg. Její matka pocházela ze slavného rodu Berchtoldů, kteří vlastnili hrad Buchlov a zámek a panství Buchlovice. Karolína dostala velké věno, ze kterého hrabě Vladimír rozšířil zámek v Bílovicích. Do této doby se řadí i založení prvního dobrovolného hasičského sboru v Bílovicích. Hrabě zemřel 7. prosince 1892 na následky pádu z koně. Jeho tělesné pozůstatky byly uloženy do rodinné hrobky na hřbitově v Bílovicích. Dnešní sbor dobrovolných hasičů se podílí na kulturním dění v obci.